42.díl a 43.díl
Sultán nevěřícně zírá na Hurrem a poslouchá její slova, která ze sebe chrlí jako oheň a přitom u sebe drží ostrou dýku a z její ruky kape krev. Způsob, jakým hovoří se sultánem, by si možná nedovolila ani jeho matka, natož tak konkubína z harému. Hurrem mu vylije všechny své pocity, že ví o všech jeho milenkách, jak jí to vždy raní a buď odejdou ty dvě Rusky nebo z jeho života nadobro zmizí Hurrem, klidně se i zabije a nic jí v tom nebude bránit, že jí dává láska sílu. Sultán už neví jak se zachovat a ve vzteku ji pošle pryč ze své komnaty. Částečně sice svého dosáhla, Rusku sultán pošle pryč spát do harému a noc s ní nestráví, ale teď jenom záleží na tom, jestli ji sultán miluje tak moc, aby se kvůli ní vzdal dvou žen nebo ji vyšle do vyhnanství za její nepřístojné chování.
O tom se samozřejmě dozvídá celý palác, ačkoli jak kdo ví o co jde. Všudy přítomná Gylšach uzří Hurrem s krvácející rukou a v ohni hněvu a ihned vše sdělí své paní Mahidevran, Gylnyhal se příšerně vystraší, když uvidí Hurreminu ruku, Nigar kalfa ji vyčte, že si to k sultánovi dovolila. Valide se dozví vše od Daye, která zase zná okolnosti od Sumbula a Valide se velmi zarmoutí nad Hurrem, která se velmi polepšila a když dlouho nic nevyvedla, musela to zase pokazit.
Noc nikdo nestráví v klidu. Ibrahim se trápí kvůli Beyhanině větě, že Hátidže její smutek pochopí, až to samé udělá sultán Ibrahimovi, až ho nechá popravit. Hurrem se nedokáže soustředit a chce okamžitě balit svoje věci na důkaz své neústupnosti a splnění svého slibu. Ani sultán nemá pokojné spaní. Právě naopak, sedí u svého stolu a zdobí další svůj vlastnoručně vyrobený šperk, přičemž neustále svůj zrak upírá na krvavou dýku, potřísněnou Hurreminou krví a myslí na její slova, která nedokáže vyhnat ze své mysli.
Ani druhý den se Hurrem nedokáže uklidnit. Na návštěvu sultána v její komnatě dokáže odpovědět pouze stejně jako včera. Dala slib a tens e taky vyplní ať už to stojí cokoli, klidně se i zabije a on najde jen její mrtvolu. Hurrem se snaží alespoň zlepšit napětí ve své hlavě čerstvým vzduchem na její terase. Zírá na zahradu a vyhání zlé myšlenky, což jí zkazí pohled na právě přicházející Mahidevran. Ta se nedokáže těšit více, protože věři v to, že si Hurrem zkazila sultánovu náklonnost a nic už jí nezachrání před samotou a odloučením od sultána. Právě vcházející Nigar má však podezřelý úsměv na rtech. Zhroucené Hurrem poví, že sultán se naklonil k jejímu návrhu a oba ruské dárky pošle pryč z harému jenom proto, aby neodešla jeho milovaná Hurrem. Poníženou Valide to velmi zasáhne, ale Mahidevran se cítí ještě hůř. Když spatřila dvě Rusky a jejich zavazadla, odnášející je ven, ihned jí Sumbul sdělil, co se stalo, že sultán nakázal je poslat pryč z paláce. Její zhroucený svět dovrší ještě Hurremin pohrdavý pohled, jako kdyby byla Mahidevran mnohem méně, než je ona. K Mahidevraniným uším se dostane další návrh Gylšach. Ta se už nedokáže ani podívat na smutek své paní a chce se nenáviděné Hurrem jednou pro vždy zbavit. To ale Mahidevran musí odmítnout, protože by ji potom všichni podezírali. Pro Hurrem je stále všechno krásnější, mezitím, co sultán dostal od benátčanů krásné drahé kameny, Hurrem daroval krásný šperk, ve tvaru tulipánu, což je znak dynastie s večer spolu strávili v jednom objetí...
Hurrem je v tak dobrém rozpoložení, že oběd stráví s ostatními otrokyněmi a do jídla jim dá zlaté mince, čímž si všechny dívky nakloní k sobě a téměř všichni z harému jsou její přátelé. Rozesmátou a šťastnou Hurrem zastaví příchod jejího nejstaršího syna s Gylšach. Nenáviděná žena vede jejího syna za ruku, ten si na Gylšach postěžuje, že na něho křičela a Hurrem jí vytmaví před očima celého harému den. Gylšach ji osloví Hurrem hatun a Hurrem ji přikáže oslovovat ji sultánkou a několikrát ji urazí a poníží před ostatními děvčaty, což rozpoutá vražedné sklony Gylšach, která už se nedokáže ovládat pod nátlakem Hurrem a její škodolibosti.
Ani Hurrem ale není v bezpečí. Když přijde Ibrahim za Leem, Krásný obraz, který namaloval Leo pro Ibrahima, vykouzlil na Ibrahimových rtech úsměv, ale všechno pokazila Leova nešikovnost, když shodil na zem své papíry. Ibrahim si nemůže nevšimnout, že na všech papírech je zobrazena jedna a tatáž osoba, kterou je čirou náhodou zrovna Hurrem. Naštěstí Leovi výmluvy zabraly, ale dostal příkaz je všechny zničit, což mu ale půsibí bolest, neboť na ni nedokáže zapomenout a stále se připomíná jejich ztracenou a zakázanou lásku.
Gylšach se už nedokáže ovládnout a se zaslzenýma očima vstoupí ke své paní Mahidevran. Vypoví jí vše o svém nekonečném trápení s Hurrem, která je ze dne na den pyšnější a ji nenávidí. Její ponížení dovrší samy děvčata v harému. Hurreminy urážky na Gylšach použijí také a naprosto a absolutně ji znemožní.
Sultánovy plány na ovládnutí většího území se mají splnit právě na území krále Ludvíka. Ibrahim, který si promlouvá s Matrakcim a je velmi neopatrný, si nevšimne, že za dveřmi stojí třetí člověk. Sádika, jenž po vyslechnutí plánu neváhá napsat svému králi, aby s útokem počítal a byl připraven se sultánovi postavit. Znovu zneužije Matrakciho city k ní a pošle dopis její spojce s králem, která je v přístavu. Ibrahim nic netuší o Sádičině plánu a aniž by něco takového chtěl, silně urazí prince Mustafu nebo alespoň, jak to Mustafa vnímá. Pod vlivem té události se mu zdá sen, jak sám je na popravišti a má být popraven. Sultán i Mustafa se dívají bez lístosti a nejhorší na celém snu je, že Hurrem, která je také přítomna, si jeho trest nesnesitelně užívá s úsměvem na rtech.
V noci Mahidevran ztěžka usíná, po tom co viděla Hurremin nový šperk, brož od sultána, a po tom, co Hurrem ponížila ji i Gylšach, nemá klidu ani v noci. Hurrem se má mnohem líp, když ji přijde navštívit sultán a zůstane s ní. Po jeho odchodu se Gylšach tiše vypraví do Hurreminy komnaty a s nožem a hněvem zuřivě pobodá ženu, ležící vedle malého prince Selima.....